Mám 27 let a nikdy jsem nedokončil školu! Žádná maturita, žádný oficiální diplom, žádné systematické potvrzení mé “vzdělanosti”. Přesto jsem minulé léto vedl workshopy o emocích, potřebách a komunikaci na systematické škole v Polsku. Moje absence formálního vzdělání nebyla jen překážkou, věřím, že právě to, že jsem školu nedokončil, je jedním z důvodů, proč dnes dělám to, co opravdu chci a co miluji. Dovolte mi, abych vás zavedl do zajímavého světa neformálního vzdělávání a jak se liší od toho, co jsem znal ze školy 😉
First – let’s define what “education” is:
Vzdělání je proces získávání znalostí, dovedností, hodnot, přesvědčení a návyků prostřednictvím výuky, školení nebo studia. Zahrnuje formální vzdělání stejně jako neformální učení se po celý život.
Dobře! To nám poskytuje určitý kontext. Všimněte si, že během procesu vzdělávání můžete získat nejen znalosti, ale i dovednosti, hodnoty, přesvědčení a návyky! A to je přesně to, co se děje ve školách každý den! Bohužel, dovednosti, hodnoty, přesvědčení a návyky, které jsem se naučil ve škole, nebyly ty, které by mi pomohly v životě, který si teď budu vytvářet.
- Dobře! To nám poskytuje určitý kontext. Všimněte si, že během procesu vzdělávání můžete získat nejen znalosti, ale i dovednosti, hodnoty, přesvědčení a návyky! A to je přesně to, co se děje ve školách každý den! Bohužel, dovednosti, hodnoty, přesvědčení a návyky, které jsem se naučil ve škole, nebyly ty, které by mi pomohly v životě, který si teď budu vytvářet.
- Hodnoty – Nejdůležitější je, jak mě ostatní vidí! Jejich posouzení určuje moje možnosti pro budoucí rozvoj. Je klíčové, abych se prezentoval jako inteligentní a pracovitý! Je také důležité myslet a jednat tak, jak “systém” očekává, protože to zajišťuje nejlepší známky.
- Přesvědčení – Existuje správný a špatný způsob, jak dělat věci! Čím více se budu přizpůsobovat očekáváním ostatních, tím více budou moci být splněny mé potřeby.
- Návyky – Učit se to, co mi říkají. Číst to, co je přiřazeno. Psát v očekávaném stylu. Dělat, co je mi řečeno. Nikdy neslyšet sám sebe, vždy poslouchat autority.
Nech mě to vysvětlit, nechci tady říct, že škola je jen zlá. Je to jen tak, že v mém případě (a co ty?) byla nastavena způsobem, který zabíjel mou přirozenou zvědavost a naprosto se nestarala o mé potřeby. Na rozdíl od neformálního vzdělávání:
Neformální vzdělávání je strukturované učení mimo tradiční školy, flexibilní co do času a metodiky, zaměřené na různorodé účastníky včetně dospělých, jednotlivců se speciálními potřebami prostřednictvím programů jako jsou workshopy, odborné školení a komunitní kurzy.
Zajímá tě, jak takový proces může vypadat? Chceš vědět, jaké jsou některé z uvedených metod? A nakonec, chceš vědět, proč věřím, že je to mnohem podpůrnější forma vzdělávání pro mladé lidi než ta formální? Pokud je tvoje odpověď „Ano“, alespoň na jednu z těchto otázek, jsi na správném místě! Popíšu trénink pro dobrovolníky, kterého jsem se účastnil(a), a podělím se o své zkušenosti s ním 😉
Střednědobý trénink, kterého jsem se zúčastnil(a), navazoval na trénink Při Příjezdu. Tyto tréninky jsou povinné pro všechny dlouhodobé dobrovolníky ESC přicházející do České republiky a jsou organizovány Národní agenturou. Pro přehled – Trénink Při Příjezdu měl poskytnout prostor k reflexi mé motivace pro Evropský sbor solidarity a dobrovolnictví, připravit mě na pobyt v České republice, pomoci mi nastavit cíle mého dobrovolnictví, předvídat výzvy, které by mohly přijít, a připravit se na ně nejlepším možným způsobem.
To vše začíná pozváním ve formě e-mailu, který dostávám. Část pozvánky říká:
Střednědobé setkání poskytuje prostor k reflexi na vaše dosavadní zkušenosti, hledání řešení pro jakékoliv obtížné situace a plánování zbývající části vašeho projektu. Budete mít možnost:
– zhodnotit vaše dosavadní zkušenosti,
– poznat další dobrovolníky, kteří mohou být ve stejné situaci jako vy, navázat nová přátelství a možná společně plánovat výlety/události,
(…)
– získat inspiraci a plánovat další část vašeho projektu.
Poté jen stačí vyplnit registrační formulář, kde mě budou ptát různé technické otázky, ale také věci jako:
- Jaká jsou vaše očekávání ohledně střednědobého tréninku?
- Jak můžete přispět k tréninku? – tato otázka mě opravdu dojala. Tady máme první příklad toho, jak nesmírně daleko jsou formální a neformální přístupy od sebe. ‘Učitel’ zve ‘studenta’ k spoluúčasti na procesu vzdělávání už ve fázi přípravy! Není to úžasné? Pro mě byla tato ‘nabídka’ symbolem posílení. Byl to symbol, že jsem na stejné ‘úrovni’ s učiteli. Tady není žádná hierarchie, máme jen různé role!
Předpokládám, že moje odpověď se točila kolem Nenásilné komunikace, což mě hluboce zajímá, a rád sdílím svoje znalosti s ostatními lidmi. O pár týdnů později jsem obdržel/a návrh od jednoho z facilitátorů, abychom společně připravili krátký workshop. Téma: NVC a jakým způsobem lze tento nástroj použít k řešení konfliktů v životě dobrovolníka. Cítil/a jsem takové vzrušení! Týden před tréninkem jsme měli hovor, kde jsme plánovali workshop!
Zde je reportáž ze samotného školení. Moje komentáře jsou psány kurzívou.
26. února, pondělí, 16:30. Přijíždím do Němčic, kde se koná kurz.
Registruji se, vyzvednu klíč od mého pokoje a nechám tam své věci. Poté si vezmu svačinu a pití a jdu do školícího prostoru.
Po krátkém zahřátí sedíme v kruhu a další hodinu a půl věnujeme tomu, abychom se navzájem lépe poznali. To se děje formou různých jmenovacích her, „speed datingu“, kde si kládáme otázky jako „Jak vypadá můj ideální den?“ nebo „Co dělá spolupráci v týmech úspěšnou pro mě?“. Z těchto otázek odvozujeme „pravidla“, která všichni souhlasíme dodržovat v nadcházejících dnech.
Moc se mi líbilo, že jsme si stanovili pravidla na základě toho, co je pro nás důležité. Byla to naše dohoda, kterou jsme všichni společně přijali. Neřídili jsme se žádnými pravidly, která byla nám vnucena, ale šlo o konsenzuální volbu. To byla další obrovská odlišnost mezi autoritativním systémem, který panuje ve běžné škole, a přístupem založeným na konsensu v neformálním vzdělávání! Pro mě je konsenzus základem všech fungujících systémů!
19:00 Večeře
20:00 Úspěch + Selhání
V tomto bloku všichni účastníci sdílejí své dvě příběhy s obrázky. Jeden popisuje jejich úspěch v projektu, který dělají, druhý se týká selhání. Používáme rámcování Elevator Pitch, kdy má každý 30 sekund na svůj příběh.
To bylo opravdu užitečné! Je velká úleva slyšet, že nejsem jediný, kdo má problémy s komunikací v češtině při nákupu. Na druhou stranu bylo skvělé vidět, jak ostatní úspěšně zvládají. Jejich iniciativy mi daly spoustu nápadů, co bych mohl/a dělat. Inspirace a podpora proudily oběma směry <3
21:00 Den je u konce. Čas jít spát a načerpat energii na zítřek.
Tuesday, 8:00 SNÍDANĚ
9:30 Prvních deset minut se dozvídáme, co je plánováno na dnešek. Poté pokračujeme hrou:
Stojíme v kruhu, jeden z nás drží míč. Začínáme házet míček jedni druhým tak, aby každý dostal možnost ho jednou hodit. Tím vytváříme pořadí, ve kterém se míček mezi účastníky hází. Cílem je házet míček co nejrychleji v správném pořadí, aby se všichni zapojili a nikdo nepustil míček. Poté dostaneme další dva míčky (celkem tři), které musíme házet paralelně, aby se nesrazily, byly házeny v správném pořadí a nespadly. Čas je měřen. Končíme reflexí, odpovídáme na otázky jako “Jaká byla naše strategie a proč?” “Byla úspěšná?” “Jak jsme se cítili v procesu?” “Co bychom změnili a co ne?”
To bylo docela zábavné, ale i stresující. Byli jsme opravdu závislí na sobě navzájem, každý chtěl udělat to nejlepší pro úspěch týmu. Tato paralela k našemu dobrovolnictví nám pomohla definovat, co každý z nás ve spolupráci hodnotí, jaké pracovní prostředí je pro nás nejpodpůrnější. Zjistil/a jsem, že stres pro mě není příliš podpůrný a nejefektivněji pracuji, když se bavím při práci.
Vidíte nějaké rozdíly mezi tím a třeba fyzickým vzděláním? Skutečným cílem zde nebylo dosáhnout nejlepšího výsledku na konci! Cílem bylo PROŽÍT, jaké to je pracovat v týmu, jak se CÍTÍM, když vím, že úspěch týmu závisí na mně. Cílem bylo získat sebepoznání, abych mohl/a životem jít s lepším rozpoznáním svých preferencí a potřeb. Bez ceny! 🙏
10:15 Sebereflexe
Nyní je čas zamyslet se nad cíli a vizemi, které jsme si nastavili při příjezdu. Každý si klade individuálně tyto otázky:
- Proč jsem si tyto cíle tehdy vybral/a?
- Na stupnici 1-10, jak bych ohodnotil/a úspěch mé vize?
- Jsou tyto cíle stále relevantní pro mě? Proč? Kdybych mohl/a jít zpět v čase, změnil/a bych je?
Pak máme možnost to projednat ve dvojicích!
Bylo skvělé slyšet, jak to měli ostatní, dávat si zpětnou vazbu navzájem a poukazovat na věci, které bychom si neuvědomili, kdyby je někdo nezaznamenal! Mimochodem, musím tu zdůraznit, že nikdo nehodnotil můj pokrok. V normální škole jsem dělal/a věci a pak učitel hodnotil můj pokrok nebo ‘správnost’ výsledku. Tady jsem to hodnotil/a sám a ‘správnost’ nebyla problém. Silný příběh o tom, že každá cesta je velmi jedinečná, roste skrze tu reflexi. Nikdo není lepší nebo horší. Jsme všichni jen lidské bytosti, které dělají, co mohou nejlépe! Neexistuje dobrý způsob nebo špatný způsob, jak někam dojít. Celkově to dává opačný pocit než normální škola…
11:00 PŘESTÁVKA NA KÁVU
11:30 Emograf
Každý jedinec vytváří grafickou reprezentaci, jak se měnily jeho emoce během posledních měsíců, kdy dobrovolničil, označujíc významné zážitky. Poté se sdílíme ve skupinkách po třech.
Co jsem mohl pozorovat, byl velmi podobný vzor u většiny účastníků… Pamatuji si, že při příjezdu jsme krátce diskutovali o ‘Emočním cyklu změny’ a jak nás může ovlivnit zcela nové prostředí. Byl tam graf, který obsahoval výraz ‘neinformovaný optimismus’ – “To jsem já!” – pomyslel/a jsem si (haha). Překvapivě většina grafů hrubě odrážela ten, který vidíte níže. Druhá věc, na kterou mě všechny tyto emografy připomněly, bylo moje předchozí vyjádření o cyklech (většina dnů byla v prosinci): Klarifikace role cyklů. Jasnost role cyklů.
13:00 OBĚDOVÁ PAUZA
15:00 Hra na Youthpass.
Skupina je rozdělena do 4 týmů, každý o 4-5 lidech. Každý tým má připravené speciální místo s balíčkem “úkolových” karet a “bodových” karet. Všechny karty jsou rozděleny do 8 různých kategorií, což odpovídá 8 klíčovým kompetencím v rámci Youthpass. Začínáme soutěž mezi členy týmů, kde jeden z nás (každé kolo jiný) je odpovědný za moderaci a hodnocení výsledků soutěžících. Moderátor vybere kartu a přečte úkol. Například:
Moderátor dává účastníkům 6 čísel mezi 1 – 30. Jejich úkolem je sečíst je a první to nahlas říct.
Poté se ujistí, že všichni ‘hrají podle stejného pravidla’, které odpovídá jejich preferencím, například:
– Budu vám dávat jedno číslo každých 5 sekund;
– Nesmíte použít papír ani telefon k počítání, pouze matematické přičítání v mysli;
‘Vítěz’ dostane ‘bod’, a měníme role, vyzvedáváme další ‘úkoly’, aby měli všichni šanci moderovat několikrát.
To mi hodně usnadnilo najít spojení mezi určitými aktivitami a 8 klíčovými kompetencemi. Tento koncept mi připadal docela abstraktní, když jsem se s ním poprvé setkalPokud chcete vědět více o čem mluvím, tady máte stručné shrnutí:
Youthpass je nástroj vyvinutý Evropskou komisí v rámci programu Erasmus +. Cílem je uznávat a dokumentovat výsledky učení a zkušenosti získané účastí mládežnických projektů, jako jsou dobrovolnictví, školení, výměnné pobyty nebo mládežnické iniciativy financované Evropskou unií.
Youthpass poskytuje způsob, jak mladým lidem reflektovat jejich učební zkušenosti, dovednosti a kompetence získané během těchto projektů. Skládá se ze tří hlavních složek:
1. Youthpass certifikát: Formální dokument, který účastníci obdrží po dokončení mládežnického projektu. Obsahuje informace o projektu, osobní údaje účastníka a popis učebních výsledků a získaných dovedností.
2. Youthpass Proces: Proces zahrnuje sebehodnocení, reflexi a identifikaci učebních výsledků. Účastníci jsou vedle strukturovaných aktivit, které jim pomáhají rozpoznat a zdokumentovat jejich učební zkušenosti.
3. Youthpass Uznání: Youthpass si klade za cíl podporovat uznávání neformálního a informálního učení. Pomáhá účastníkům komunikovat jejich dovednosti a zkušenosti zaměstnavatelům, vzdělávacím institucím a dalším zúčastněným stranám.
Celkově přispívá Youthpass ke zlepšení kvality a uznání práce s mládeží a zkušeností s neformálním učením, což přispívá k osobnímu a profesionálnímu rozvoji mladých lidí po celé Evropě.
Pokud chcete číst podrobnější popis 8 klíčových kompetencí, klikněte sem
16:30 PAUZA NA KÁVU
17:00 Rozhovory
Budeme se navzájem ptát na naše zkušenosti s učením odpovídající klíčovým kompetencím. Rozdělíme se do týmů po třech:
- Tázající (klade otázky);
- dotazovaný (odpovídá);
- Reportér (poznámky o tom, co slyší);
Každý tým dostane připravené otázky. Po 10 minutách rozhovoru má reporter 2 minuty na shrnutí toho, co slyšel. Poté si vyměníme role, takže každý bude v každé roli.
Moc jsem si to oblíbil! Bylo to skvělých 40 minut strávených jen třemi z nás a hráli jsme si s tímto formátem. Bavili jsme se, dostávali jsme se do rolí, představovali si, že jsme teď v nějakém televizním pořadu nebo na populárním kanálu na YouTube. Otázky nás povzbuzovaly k tomu, abychom se podívali zpět a zamysleli se přísně nad našimi zkušenostmi s učením a vytáhli z nich tyto lekce. Moc jsem si užíval jak odpovídání, tak kladení otázek “Které věci ve vašem projektu jste dělali poprvé? – Jak jste se cítili?” a “Dokážete si vzpomenout na okamžiky, kdy jste cítili: ‘Ano, teď se učím’?” Zjistil jsem, že rád klade i odpovídá na otázky! Myslím, že jde o pozornost… Mám rád pozornost 😀 Mám ji rád, a rád ji plně věnuji i ostatním… Pro mě byl největší výzvou být v roli reportéra. Když někdo mluvil, formuloval své myšlenky na místě a já jsem měl být ten, kdo zachytil podstatu jejich sdílení a poté ji představil.
Chcete vědět, co bylo dál? Zajímá vás, jak proběhl workshop o Nekonfliktní komunikaci? Máte nějaké myšlenky na vzdělávání a různé přístupy k němu? Nechte mi nějaké komentáře níže a budeme pokračovat v tomto putování v dalším blogovém příspěvku! Buďte naladění!
~Aleksander